Koaliční trik na voliče? Zákon neobcházíme, hájí se politici

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Samostatně 5 procent, dvoukoalice 8 a koalice tří a více stran 11. Takové jsou podmínky, které musí kandidující subjekty splnit pro vstup do Poslanecké sněmovny.

Co se ale na papíře jeví jako jasná věc, není v politické praxi zdaleka tak černobílé.

V posledních měsících se na politické scéně několik subjektů domluvilo na předvolební spolupráci. Piráti na svých kandidátkách zřejmě uvítají členy Zelených, SPD zase kandidáty tří různých stran, speciálním případem je hnutí Stačilo!, které vzniklo propojením tří odlišných partají.

Spolupráce stran pro účely voleb se běžně nazývá koalice, taková označení nicméně lídři odmítají.

Proč? „Je zjevná motivace vyhnout se vyšší volební klauzuli, jinak by šli do něčeho, čemu se formálně koalice říká,“ domnívá se politolog Lubomír Kopeček z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity.

Z průzkumů vyplývá, že pokud by byla na subjekty uplatněna navýšená klauzule pro koalice, Stačilo!, Pirátům i SPD by se mohla cesta do Sněmovny poněkud zkomplikovat.

Že by šlo o jakési obcházení zákona Piráti, SPD i Stačilo! rezolutně odmítají. Jako argument uvádějí, že se podobného dopustily již některé strany v minulosti.

„Já se této kritice směju, neboť to, že na kandidátkách politického subjektu kandidují i členové jiné strany či stran, není vynález uskupení Stačilo!,“ tvrdí předsedkyně KSČM a nejvýraznější tvář Stačilo! Kateřina Konečná.

Uskupení vzniklo před loňskými volbami do Evropského parlamentu, tehdy jako koalice Komunistické strany Čech a Moravy, České strany národně sociální a partaje Spojení demokraté - Sdružení nezávislí. Před několika měsíci bylo uskupení oficiálně registrováno jako hnutí. Pro vstup do Poslanecké sněmovny se na něj proto bude vztahovat klauzule pěti procent.

„Stačilo! je hnutí, které má jeden volební program a bude mít jeden volební klub. Žádná skrytá či účelová koalice!“ dodává Konečná.

Právě to je argument, kterým společnou kandidaturu více uskupení zdůvodňuje i předseda SPD Tomio Okamura, dlouhodobý kritik koalice Spolu, která je podle něj podvodem na voličích. „Nás napadl stejný model, co udělaly i jiné strany. Už jsme navíc řekli, že budeme mít jeden poslanecký klub, podvod na voliče je přece koalice Spolu, která má tři poslanecké kluby,“ hájí zařazení členů Trikolóry, PRO a Svobodných na krajské kandidátky SPD.

Piráti případné spojenectví zase hájí tím, že si na kandidátky členy Zelených zvou jako experty. „Není poprvé, kdy měli Piráti na svých kandidátkách odborníky buď nezávislé nebo z jiných stran. Jedná se o standardní proces,“ tvrdí pirátský předseda Zdeněk Hřib.

Jak ale na podobná spojenectví nahlíží zákon? „Souhlasím s kritickými hlasy, že je to až za hranou smyslu té úpravy. Je to nicméně praxe, která není nová a nikdy nebyla shledána nijak protiprávní. Na druhou stranu je to podle mě problematické v situacích, kdy to skutečně evokuje obcházení zákona. Je to navíc nefér k jiným subjektům, které ta pravidla respektují,“ myslí si ústavní právník Ondřej Preuss z Právnické fakulty Univerzity Karlovy.

Podle Preusse by v těchto podmínkách sice debata o určité modifikaci současné úpravy nebyla od věci, politickou vůli k ní ale nevidí. „Pokud existuje pravidlo, které je nerespektované, tak je na místě samozřejmě úvaha, jestli ho nezrušit nebo nějak nemodifikovat. Z praktického hlediska se nedomnívám, že by v současnosti byla nějaká vůle k tomu zasáhnout,“ hodnotí právní expert.

Takové je i stanovisko Ministerstva vnitra. „Ministerstvo vnitra aktuálně žádnou změnu volebního zákona ve vztahu k možnostem kandidatury nepřipravuje. Volební zákon nijak nestanoví, že by na kandidátní listině registrované politické strany, hnutí či koalice nesměli kandidovat členové jiných politických stran nebo hnutí,“ reagoval resort na dotazy Seznam Zpráv.

Model, který nyní využilo SPD a Piráti, skutečně není ničím novým. V minulosti k němu sáhlo kupříkladu hnutí STAN, tehdy byla ale pravidla podstatně přísnější.

Do roku 2021 by musela koalice 2 stran pro vstup do Sněmovny získat 10 procent hlasů, trojkoalice 15 procent a čtyřkoalice dokonce 20 procent.

Hnutí STAN se do Sněmovny poprvé dostalo v roce 2010, tehdy kandidovalo společně s nově vzniklou TOP 09. Nešlo ale o koalici, TOP 09 kandidovala pouze s podporou Starostů, kteří následně získali tři poslance.

Partaje poté vytvořily společný poslanecký klub, který vydržel několik let. V roce 2017 ale začalo hnutí STAN pošilhávat po jiném partnerovi, konkrétně po KDU-ČSL. Byla to ale právě přísná uzavírací klauzule – konkrétně 10 procent -, která potenciální koaliční spolupráci nakonec poslala ke dnu. Lidovci následně Starostům nabídli místa na kandidátce, ti odmítli.

Z politologického hlediska je hlavním smyslem uzavírací klauzule zamezit situaci, kdy se do Sněmovny budou dostávat marginální politické subjekty, což by mohlo vést k paralýze dolní komory. Z těchto důvodů je vyšší hranice nastavená pro koalice.

Ze zákonného hlediska se sice skládání podobných subjektů jeví do jisté míry jako „šedá zóna“, podle politologa Kopečka ale současná uskupení v přímém rozporu s původním smyslem uzavírací klauzule pro koalice nejsou.

Svou domněnku dokládá argumentem, že jsou subjekty „ideologicky spřízněné“, dá se tedy předpokládat spolupráce v rámci jednotného poslaneckého klubu, kterou všechny subjekty již deklarovaly. Dodává navíc, že uzavírací klauzule strany k podobnému chování trošku „nutí“.

„Uzavírací klauzule má na strany psychologický efekt. Dlouhodobě to může vést k tomu, že bude parlamentní systém koncentrovanější a nebudeme řešit situace, kdy bude v parlamentu 8 nebo 9 samostatných stran,“ říká politolog.

Pozitivní je podle něj i to, že díky větší koncentraci voličů ve Sněmovně získají zastoupení i menší strany a nedojde k tak velikému propadu hlasů jako například v roce 2021.

Jako problematické nicméně vnímá uskupení Stačilo!. „Stačilo! nemá formu toho, že by si jedna strana vzala na kandidátku zástupce dalších stran, takže je veliké riziko, že nebude mít komunistická strana přímý vliv na to, jak se bude chovat ten poslanecký klub. Například u SPD je jasné, že to bude řídit Tomio Okamura, tady jsou ty mechanismy jasné, u Stačilo! příliš ne,“ uzavírá.